Rozhovor s uměleckým řezbářem Markem Minářem

1. Jste umělecký řezbář, katolík a živíte se i vyřezáváním náboženských figur a betlémů. Jaký vztah ke svým dílkům máte? Cítíte jiný vztah k těm náboženským a jiný k těm do erotických muzeí?

U sakrálních věcí je velký problém v tom, že už jich bylo vytvořeno obrovské množství a autory byli také muži, kteří dosud nenašli sobě rovné. Vytvořit kvalitní sochu Krista je obtížnější, protože je třeba vyjádřit něco složitějšího, než erotický výjev. Ten je samozřejmě zábavný, ale je třeba jen znát anatomii.

2. Tradičně se řeší dilema, co v erotice (resp. pornu) uměním ještě je a co není, co je kýč a co není. Považujete své erotické instalace za umění?

Svoje erotická díla považuji za umění, neboť bylo nutné něco umět, aby vznikla. Spojit vyřezávané sošky s mechanikou a umístit je do scény nebylo jednoduché. Těší mě, když je jimi divák nadšen a rozveselen.

3. Dvě vaše instalace je možné vidět v muzeu sexu Sex Machines u Staromáku. Jak došlo ke spolupráci s muzeem? A byl jste tam a viděl svoje dílo v expozici?

Poslal jsem do Musea odkaz na You Tube a dohodli jsme se. S instalací obou děl jsem spokojen, mohu říci, že umístění je důstojné.

4. Mají pohyblivé erotické instalace svou historii? A jaký měly účel? Proč si lidé nechávali vyřezávat své souložící zmenšené napodobeniny?

Erotické mechanické výjevy se příliš nevyskytují. Souvisí to nejen s jejich pracností, ale i s jistým rizikem, že tvůrce či majitel bude pokládán za nedospělého či úchylného jedince. Když jsem na svých mechanismech začal pracovat, pokusil jsem se sehnat co nejvíc informací. Nejstarší pohyblivé vyobrazení kopulující dvojice, které jsem objevil, bylo z Vídně, z druhé poloviny 19. století. Toto dílo se vyskytuje v několika variantách, i značně mladších, poháněných elektromotorem.

Sousoší souložící dvojice divákovi (muži) může přinést uspokojení ve více rovinách, od veselosti, estetického zážitku a u některých děl či u zvlášť disponovaného diváka až vyvrcholení.

5. A jakou to má historii? Co třeba pravěké venuše?

Dívám-li se na pravěké Venuše, nemohu se zbavit dojmu, že je tvořil někdo nám blízký. Pokouším se představit si, co ho k tomu vedlo. Standardní vysvětlení praví, že jde o kultovní předměty, nicméně je možné, že je tvořil někdo, kdo se ke skutečné ženě moc nedostal a svůj smutek vyřešil tímto způsobem. U kultovního předmětu bych čekal velké, kolektivu viditelné rozměry. Venuše jsou spíše drobné, sloužící tedy spíše individuální potřebě.

6. Připravujete novou řezbu pro umělecké muzeum sexu ve Vejvodově ulici. Proč jste si vybral k práci pro umělecké muzeum sexu zrovna příběh Aristotela a Phyllis?

Aristoteles a Phyllis je starověký příběh, který staví muže do role směšné postavy, ovládané krásnou ženou. Protože mám ve svých výjevech rád humor, nemohl jsem na na Aristotela zapomenout. Žena se pro roli komické figury moc nehodí, to je jeden z hlavních úkolů muže.

7. Původně měl tento apokryf fungovat jako mravokárný příběh, exemplum, jako odstrašující případ toho, co se stane, když se „nebudeme chovat patřičně“. Myslíte si, že v pozdějších vyobrazeních téhle dvojice se exemplum odráží? Nebo spíš dobře sloužil jako erotický motiv?

Na všech uměleckých dílech s tímto tématem byla erotičnost trochu skrytá, oba byli vždy oblečeni.

Až dnešní doba nás učí, že neexistují následky špatnosti nebo hlouposti. Naši předkové v tom měli ale jasno. Mudrc Aristoteles se díky své touze nechal obelstít mladou ženou, která ho osedlala a jezdila na něm jako na koni. Učenec si ani nic neužil a byl pouze terčem posměchu. Není to ani tak morální, jako spíš praktické naučení pro starší pány: s mladou ženou budete vždy za blbce.

8. Phyllis není žádná křehotinka. Prolíná se téma „tvrdosti, krutosti“ ženy i nějakou další Vaší tvorbou?

V klasické biblické scéně „Salome tančící před Herodem“ je mladá dívka, pravděpodobně spíše dítě, využita svou matkou k pomstě. Král Herodes, okouzlený nezletilou tanečnicí jí slíbí cokoliv, až do poloviny království. Dívka na radu své matky požádá o hlavu nepohodlného proroka Jana Křtitele. Jan končí život na přání ženy.

Možná se do této kategorie dají zařadit dvě sousoší: „Pyl“ a „Přírodní výběr“. Obě vycházejí ze situace, kdy žena hledá kvalitní semeno a neohlíží se přitom na nic.

9. Co si u Vás zákazníci objednávají nejraději? A přicházejí s vlastními nápady?

Každá tato mechanická scéna zabere více měsíců až půl roku. Není jich zatím na světě tolik, aby se dala vysledovat tendence. Jde zatím o to, aby se to divákům líbilo. Zákazník zadá téma (například model starého veřejného domu) a zbytek ponechává na mě.

10. Vytváříte instalace sám, nebo s někým spolupracujete?

Všechno vytvořím sám, kromě polychromie (barevná úprava), kterou má na starosti syn Ondřej, neboť můj cit pro barvy není nijak oslnivý.

článek vyšel na serveru VICE zde